Měla to být Šumava, ale dubnové vichry a chumelenice organizátora zaskočily.. my tři jsme ale sběhli, konkrétně na Kokořínsko. Do krásného kraje lesů, pískovců s převisy, borovic, roubenek a probouzející se přírody.
Předpovědi nevábné, cestou první chumelenička a první hospoda ´Z technických důvodů dnes zavřeno' - dle zažloutlosti cedule už dobrých to pár měsíců. K prvnímu bodu však nedaleko a kýčovitého západu plno. Vyběhnout do lesa, na kopec, za srnkami.. houkat si se sovou, zírat do plamenů a zachumlat se do peří. Duje vítr, a celou noc nás obchází chlap s baterkou.... šajní, nezbeda.
Rána jsou jiná než večery. S čím večer uleháš, co ti jen v hlavě přeběhne a snad trochu tě trápí, na to ráno, z teplého spacáku a mrazivého okolí, ani nepomyslíš. Vymeteno, jak po flašce rumu. Protože prostě středobodem světa jsou ty studené kalhoty, triko a botky, které člověka dělí od teplého čaje.
 |
| Udatní pravěcí mužové se vydali na lítý boj s obří vážkou, za neustálého vysílání modliteb k posvátné Želvě. Česká Altamíra. Lokace přísně střežena. |
 |
| Kdy jindy můžeš nařezat Veveruši, žejo.. |
Tož chodíš cestou necestou, po značce i skrze les, nezáleží - dnů máš o jeden víc, než je ti normálně přáno. Brouzdáš se v dvaceti číslech spadaného listí, počítáš fialky, ty zmrzlé louže v údolí ignoruješ, však ono sem tam přijde i léto. Aneb, kolik ročních období se dá zažít za jeden den? To když nakonec, ve sněhové vánici, pelášíš na autobusové nádraží, vstříc zas velkoměstu.
Žádné komentáře:
Okomentovat