podzim a zima v lesich

Trocha z Českého Švýcarska...

od paprsků,

 a plamenů,

ke známým vyhlídkám...

   Skalky, ticho, co jen vítr protkává, svými hrátkami s listím. Zurčení potoka a šumění stébel trav. Lascivní hrátky krajiny ukládající se ke spánku. Brouzdáš se po úzkých stezkách, co ani mapami nevedou, a běžně jen zvěři jsou k užitku, obdivuješ krásy žlutého listí - těch odumírajících chudáčků, s průduchy korkem ucpanými - a vytrvalých ranních mlh povalujících se líně v okolí. Jó, měl jsi hezký večer, u ohýnku pod převisem, s drnkáním do kytary strun, a teplým mokem na prohřátí těla. Praskot odpočatého dřeva pod lačnými plameny, do rukou hřejí a kolem pálí, tváře budeš mít ráno vysáté, scvrklé, jak tváře stařenky.

   Ty starosti všedních dnů a celé budoucnosti, zůstávají už na nádraží v domácí stanici. t-dm t-dm. S příjezdem vlaku jakoby někdo otočil planetou a ty jsi se ocitl v paralelním světě, kde je jen přítomnost, výjimečně citelná. Stačí ti ty dva dny, prosté, skoro mimo realitu v zastřeném světě tuláků, aby ses uzemnil a zároveň povznesl. Snad proto lidi chodí na nedělní mše.. a ty však, zase zanedlouho, budeš zas s batohem do lesů pospíchat.

◘◘◘

A trochu víc ze zimního Kokořínska. Od Mšena až po Tupadly, zasněženou tichou krajinou mrazivou..

 

◘◘◘

..v tý chvíli si to s vlajícími vlasy naposledy pohrnu dolů po stezce, s batohem a vůbec se vším, zazpívám sněhu a borovicím, vstříc dalším dobrodružstvím, další touze po dobrodružství - a v dáli za sebou (a za vámi) nechám oceán slzí, to jest náš pozemský život, tak starý...

- Jack Kerouac, Andělé zoufalství

◘◘◘