raunchy perfection.

spring? - not in sweden!

Usměj se a svět roztaje. Pošťouchne jarní kvítky a ty se ochotně rozvinou do prvních jarních paprsků.. roztáhnou široké úsměvy od východu k západu..a všechny starosti ať zůstanou zimě. Ať žijou kostlivci!

Výjimečně pomaloučku kráčím ranními pražskými uličkami a nechápu to všechno kolem. Úsměv na cizího člověka znervózňuje - jsem potvora. Baví mě pozorovat ten ruch, a každou jednotlivou dvounohou bytost. Mít tak moct mrknout a zachytit okamžik!   A pak naskočit do jedoucího vlaku a stále si vše nechávat proklouzávat skrz prsty, neuchopitelně..smoothy, egoistic, edgy...přec stále času dost.

Směju se.    Miluju chvíle ticha.    Pohledy z okna.    Mlčení!

just another (reindeer) madness

Občas se mnou něco zdánlivě bezvýznamného pohne a já vím, že se mi něco otevřelo, že mi něco došlo. Tlumeně zírám na chumelenici za okny a srkám horký čaj z ohromného hrnku. A najednou uslyším ticho; propadnu se do něj a užívám si to dlouho ztracené, lahodné nic. Actually, it means more than you ever can realise. I když jsem duchem nepřítomná..

Odjezdy do jiných světů a dlouhá probouzení po zdánlivě náhlých návratech hází realitu do úplně jiného světla. Prohazování stupínků na žebříčku hodnot se nemusí vyplatit..v realitě..ale co v jiném světě... ta schopnost přepnout a existovat v prostoru a čase za úplně jiným účelem než doposud.. ta mě fascinuje. Sebevědomě. Prostě klid, vyrovnanost, rozšířené zorničky a soustředěnost - jak prosté. Jako týdenní jízda na kofeinu. Jasně, že se z toho špatně probouzí.. chtělo by to umět si dát palicí po hlavě a narazit na realitu stejně tak překvapivě, jak se od ní lze odpoutat.

Je to jednodušší utemovávat myšlenky v hlavě. Mít se pod neustálou revizí a rozumovou závorou. Je to bezpečnější, pro člověka, co neumí uspořádat pocity do slov a vyjádřit jejich náladu. To není strach, ani jakási křečovitost, jen prostě předávání zpráv druhým mění něco v naší hlavě - a já to třeba pak nebudu brát tak, jak před tím.