 |
| západ slunce nad lounským cvičákem |
Po roce opět praktikantkování na
dětském agility táboře v Lounech. Bylo to krásné, úžasné, neopakovatelné! Celý minulý týden do nás pražilo slunce, nebe bez mráčku a my trénovaly pejsky na parkurech a všude kde se jen dalo, míčků a mlsek plné kapsy. Za celotáborovku jsme měly knížky, jednu jsme hledali a jiné zachraňovali, zkusili jsme si i lumpárny - aneb kdo z nás kdy házel knihou co nejdál dovedl, či si jednu jen tak spálil?
 |
| letošní účastníci! |
Letos se nám "urodilo" sedmnáct dětí a s nimi osmnáct psů, plus pár vedoucích a jejich smečka. Měli jsme tak o zábavu postaráno. Týmy (pes + páníčky) jsme učili nejen agility, ale i poslušnost, "vtloukli" jsme jim do hlavy principy motivace a některým jsme dokonce pomohli umírnit agresivitu k ostatním psům. Sešla se skvělá parta lidí, ze kterých se po pár dnech stali výborní kamarádi! Jesska sice většinu týdne proležela v chládku v klubovně, ale byla vytažena i ven na parkur s jednou holčinou - jakmile viděla překážky, mladá agiliťácká duše v ní ožila a na startu jí oči těkaly a tlapky se cukaly nedočkavostí stejně jako když ještě mohla běhat s větrem o závod. Ale přeci jen už je to psí důchodkyně, a tak brzy odpadla. Největší zábava pro ni nakonec bylo aportování bot, klacků, míčků aj.. z vody - respektive vylovení boty, donešení na břeh, kamarádské předání Roxulce, která nám už botu přinesla až pod nos, aby se mohlo běhat do vody dál. Nezapomenutelné, snad brzy zopakujem :-) Tradičně jsem se na táboře ujala úlohy fotografa, a tak jsme si přivezly domů plno fotek - jen to vstávání na focení východů slunce ne a ne vyjít...nechápu.
Žádné komentáře:
Okomentovat