"play" obrazem

Interaktivní výstava Play v pražském Mánesu. Takové velké hrací hřiště plné kostiček, lidiček (hlavně dětiček) a jiných hračiček, plné křiku a halekání, dýmu z dýmkového děla a tónů z plastových uliček. Mohli jste se projít skrze závěsy z plastových flašek plné harampádí či nějaké to vlastní harampádí, podpis, nápis či jakýkoliv jiný otisk ze sebe sama zanechat na zdi, která byla celou tou změtí serepetiček porostlá jakoby byla plísní napadena, co se nelítostně rozšiřuje dál a dál a zamořuje další části pokožky dlouhé stěny.

 Nejvíce mne zaujalo velké OKO nad hlavním sálem výstavy. Jako v knížce Dům o tisíci patrech (která se do mne nějak zvláštně zaryla, ačkoliv se mi vlastně nelíbila) od Weisse, kde lidé žili ve velkém "domě" v jehož patrech byla města a sály a ulice, obchůdky, hospůdky a byty, a různá podivná to stvoření.. úplně spodní patro pak hlídalo velké slunce, zářící vševidoucí oko.

A i tohle oko sledovalo nás všechny.

     "Milión obrů…
      Šílená honba v kouli
      Polapené nic
      Okénko na vrcholu kopule
      “Žije?”
      Co je třeba si zapamatovat…“