Bydleli jsme v chatě Schronisko na polské straně, signál jsme chytali "když byl příznivý vítr" a živili jsme se Šarlotkou (místní dezert, taková překrojená bábovka s nastrouhanými jablky a borůvkami) a lovili jsme řasy na všech světových stranách Králického Sněžníku, pod jehož vrcholem jsme bydleli. Největším úlovkem byly samozřejmě ty řasy sněžné, i když jen Chlamydomonády... ale čert ví jak to s nima je. Jisté je, že je letos opravdu teplo, protože kromě těchto jarních potvůrek jsme si všimli i toho, že smrky už jaro měly - ony světle zelené konce větviček zahalené pod vrstvou sněhu.
Mám hlavu děravou a foťáček zůstal v předsíni... občas je to ale fajn, vidět svět jinýma očima než těma, co mají před sebou jen volbu toho nejlepšího možného záběru. ještěžemámetytelefony..
Sněžnice? Nepoužity - takový fyzické trénink v zatížení sportovce zbytečnostmi..
Nejlepší outdoor kalhoty jsou manžestráky! (skoro zoufalý výkřik)
Na chatu jsme se, tři odvážní, s batohy vyškrábali z české strany, ze Starého města. Trávy ubývalo, sněhu bylo víc a víc až se nám před vstupem do lesa konečně podařilo otevřít domácí pivo - ale nedalo se nepít, bo by celé vypěnilo. co se dá dělat....
Vyzkoušeli jsme si i spaní na sněhu - ve sněhu (k ránu nám trochu nasněžilo), chvilky zoufalství při hledání zapadlých (zahrabaných - málem ztracených a samozřejmě hrozně drahých) sond na měření teploty i zoufalý smích při procitnutí, že timhle se asi budem živit. No co.. jestli si budu mět hrát v dospělosti na sněhu, to asi zvládnu.
A zpátky? V noci se pije, ráno se vstává za tmy, sbíhá smrkovým pralesem (a zapadává do bažinatých potůčků) a za krvavého rozbřesku chřoup chřoup sněhem po (skoro) turistické značce až zas ze svahu dolů, na zamrzlá pole a na vláček do Králíků. ňuf ňuf
Žádné komentáře:
Okomentovat